Otrávené světlo

9. augusta 2017

Film a história

 

čiernobiely, 80 min., Československo, 1921

Réžia: Karel Lamač

Scenár: Jan S. Kolár, Karel Lamač

Kamera: Otto Heller

Hrajú: Karel Fiala, Anny Ondráková, Karel Lamač, Jindřich Lhoták, Emil Artur Longen, Jan  S. Kolár aj.

 

Zápletka narativně i stylisticky ojedinělého kriminálního filmu vypráví o krádeži plánů vynálezu zdroje studeného světla a následném pátrání po zločincích. Těmi jsou tajemný iluzionista Durk
a jeho kumpáni, kteří se plánů zmocnili ve vynálezcově domě během Durkova kouzelnického představení pro vynálezcovu dceru. Hlavním hrdinou, jenž se pokouší proradné zloduchy vypátrat
a překazit jejich nekalé úmysly, je inženýr Bell v podání Karla Lamače, k němuž se posléze připojuje zmíněná vynálezcova dcera Anny. Společně na základě získaných stop rozkryjí, že Durk je ve skutečnosti uprchlý vězeň Darken. S přispěním Durkova polepšeného společníka a potrhlého novináře Hynka se Bellovi a Anny nakonec podaří ústředního padoucha dopadnout a porazit. Podle Martina Kose, který se filmu podrobněji věnoval ve své magisterské práci, se ústřední strategií ve vyprávění stává záměrné rozbíjení lineární časové posloupnosti pomocí flashbacků, které v příběhu plní klíčové funkce. Jejich přítomností v syžetu se ustanovují důležité motivy a zprostředkovávají nebo naopak zamlčují podstatné informace. Otrávené světlo je impozantním výsledkem spolupráce Jana S. Koláře s Karlem Lamačem, přičemž Kolár byl jako scénárista klíčovou postavou ve fázi přípravy, což mu umožňovalo systematicky pracovat s možnostmi vyprávění a rozbíjením lineární struktury. Lamač se stal vůdčí osobností ve fázi natáčení, při kterém výrazně dokázal ovlivnit filmový styl a konstrukci prostoru. Mezinárodně pojatý snímek, na němž pracovala neformálními vztahy propojená silná tvůrčí komunita, nabízí pro tehdejší československou kinematografii netradiční narativní a stylistické postupy odpovídající normám klasického hollywoodského stylu.

 

Michal Šašek